Téma roušky, dnes a denně

27.03.2020

Vlastní tvorba vs. roušky 


V den, kdy byl vyhlášen stav nouze, mě napadlo ustat v pletení dárku pro tatínka a začít šít roušky.

Píši napadlo, protože jsem tu myšlenku hned nezrealizovala. Za prvé dárek byl důležitý a za druhé z čeho? Ne, že bych neměla skladem látky, to měla, ale poměrně drahé s vyšší gramáží, původně pořízené na podšití kabelek. Nicméně, stejně jsem pletení po pár dnech odložila a ušila jich pár pro své blízké. A ano, z těch látek na podšívku. 

Asi pět roušek mi zbylo, tak jsem je nabídla dál. Za peníze. A přišlo mi to v pořádku. Byla jsem fakt spokojená, že někomu pomůžu a mě se alespoň z části vrátí peníze na nové látky. 

A tak jsem spotřebovala do mrtě mnou obětované tři vzory látek, spotřebovala i zbytek cíchy od zákaznice, která zbyla po ušítí roušek pro ni a opět jsem je nabídla dál. Pro představu ty z cíchy za 30Kč (původní záměr byl jiný, ale už nebyl zájem) a ty z nové látky za 80 Kč. 

Pak byl zájem o další kousky, ale jiný design, tak jsem nafotila všechny látky, co by se na roušky hodily a dala zájemci vybrat.
A tady už jsem narazila. Protože po propočtu jsem chtěla víc peněz. No, zkrátím to, dala jsem je za těch původních 80 Kč. A teď se dostávám k tomu, proč to vlastně píši. 

Co se stalo? Rozhovor s dobrou známou, která mi sdělila, že když si lidi koupí roušku za 80Kč, tak jsou úplně debilní... Debilní? 

Byla jsem z toho fakt překvapená, smutná, rozčarovaná, zklamaná. A najednou, jako bych to předtím nechtěla vidět, se na mě z Facebooku začaly  valit ty hnusy, co lidi píši těm, co si dovolují vzít za svou práci peníze. Děs a běs. Chtěla jsem s tím seknout a zase si v klídku a pohodě plést nebo háčkovat, zkrátka se připravovat na letní trhy (jestli vůbec budou).

Poměrně dlouho jsem ty názory kousala. Pak jsem měla rozhovor s kámoškou na toto téma (mimochodem jako jediná mi nabídla materiál na roušky). 

Pomohlo to. Zase jsem vybalila stroj, sáhla do důchodu a objednala látky. I tu gumičku do roušek jsem sehnala, i přes to, že je vyprodaná. A budu šít roušky. 

Budu je šít, protože chci být užitečná, když nemůžu pracovat. Budu je šít, protože je to důležité a stále jich není dost. A za peníze, protože nejsem tak finančně silná, abych dotovala lidi, kteří si mohou dovolit roušku koupit. 

A víte, co mě úplně nakoplo k dalšímu rouškování? 

Tohle video pod článkem. Tato žena, která ví o čem mluví a nás všechny, kteří šijeme, podpořila. Tak se podívejte a třeba vám to, i když to vidíte jinak, otevře oči. Doufám v to. 


Bohdana Goliášová
https://www.tvurcivpraxi.cz/
Bohdanko, děkuji Ti.